Přidat odpověď
Má poznámka vlastně není podstatná.
Vzpomněla jsem si, jak vojáci, kteří jezdí na mise, vojáci, kteří byli nasazeni v bývalé Jugoslávii, trpěli posttraumatickým syndromem. To, co zažili, nedokázali vytěsnit, s obtížemi se začleňovali zpět do společnosti. To, co viděli a zažili na vlastní kůži vojáci ve 2. světové válce, bylo horší, dotýkalo se to bytostně všech, jich, jejich rodin. Nedivím se, že byli šílení, neurvalí. To jsem měla na mysli. Ti, co po návratu nebyli odsunuti, mohli začít opět žít normálním životem?
Předchozí