Zkoušela jsem to - nevyšlo. Rozbolela se jizva, tak jsem se ani nedohadovala.

1. nesmí ti lautr nic bejt (a to i podle doktorskejch článků ze zahr., kde nemaj přesně stanovený, po kolika císařích se řeže lege artis).
2. musíš si to vyhádat a to velmi důsledně, a pak v šestinedělským psychostavu ustát všechny kecy "my jsme vám to říkali", když nebudeš dokonale ve formě nebo se nakonec operace ukáže jako nutná, ještě víc by jich bylo fakt v případě vážné komplikace.

Plánovaný císař s podporou bondingu hned skvěle dělají v Táboře. Otcové nechodí na sál, ale čekají na šestinedělském pokoji nebo sesterně a tulí nahé mimino na nahé hrudi, dokonce ty vykulené a stydlivé sestry povzbuzují. Když došijou matku, tak ji přivezou, pomohou přiložit dítě a otce nechají u nich, nevím jak dlouho, já byla dost k.o. a usnula jsem, dítě pak taky a otec ho předal sestřičkám, když se vzbudilo, donesly ho přiložit.

Spontánní porod bych tam zkoušela leda tak, že by mi fakt nic nebylo a dorazila bych tak, aby operovat nestihli. Jinak se budou bát a nervóznět a přenesou to na tebe. Ale já bych se bála odhadovat sama doma, kdy už jet, chtělo by to někoho, kdo bude kontrolovat jizvu, a to se doma soukromé PA budou bát taky a ukecat a uplatit a najít doktora považuju za scifi.

Jinak když nedáš souhlas s operací, tak jí opravdu nesmí provést, ale ustát ty ukecávačky s tím "co když se miminku něco stane, co když vykrvácíte", to bych nezvládla a muž tuplem ne a stejně by se kuchalo. Tohle musíš vědět ty, co ustojíš a jaký rizika vědomě bereš na sebe.