Přidat odpověď
Zažila jsem inkluzi v praxi. Bylo to jako na houpačce, někdy horší, někdy lepší. Ve 3. třídě přišel k synovi do třídy (22 dětí) kluk - lehký autista. Měl asistentku - starší paní. Šlo to, i když si děti stěžovaly, že asistentka během hodiny odchází ze třídy a zase přichází, protože autistu hlídala i během přestávky. Jak kluk rostl, přestala ho asistentka zvládat, např. když jí utíkal, neměla šanci ho chytit. V sedmé třídě přišel statný asistent, pán kolem 50 let. A začaly konflikty mezi asistentem a ostatními dětmi. On totiž byl asistent pořád ve třídě a měl tendenci všechny hlídat a vychovávat i o přestávce. Nakonec se vyřešilo tak, že s autistou odcházel na přestávky ze třídy do svého kabinetu. Navíc se v té době autista zaměřil na jednu vyvinutou spolužačku a stále na ni měl narážky se sexuálním podtextem. Chudák holka nechtěla chodit do školy. V osmé a deváté třídě přišla mladičká asistentka, která všechno zvládala hravě a celkem bez problémů.
Když to hodnotím zpětně, byl náš autista vlastně pohodový a přesto to byl značně rušivý prvek ve třídě. Naštěstí neměl problémy s intelektem, takže se kvůli němu výuka nebrzdila.
Teď řeší příbuzná ve 2. třídě inkluzi tří "nezvladatelných" dětí (nevím diagnózu) s jedním asistentem. Už teď tím trpí celá třída a rodiče "normálních" dětí vyhrožují tím, že děti ze školy dají pryč. Výuka se přizpůsobuje těm třem, soustavně vyrušují a něco se s nimi musí řešit.
Takže za mě - inkluze ne.
Předchozí