Ty zkušenosti s muži učiteli jsou asi dost individuální, můj dojem je, že když je jich ve škole opravdu málo, bývají to buď totální pitomci (s tím jsem se setkávala v dětství - namachrovaní vzteklí tělocvikáři v kombinacích s občanskou naukou + soudruh ředitel. který "tu slepičárnu" moudře řídil - situace na dvou ZŠ, na které jsem chodila, a vím i o dalších) nebo opravdoví nadšenci (jednoho takového měla moje starší dcera na prvním stupni, neměl chybu! nicméně v tomtéž učitelském sboru byl po odchodu tohohle pana učitele chlápek, kterého jsem tu už kdysi zmínila - mimo jiné oslovoval dítě na prvním stupni, které mělo po chemoterapii, "plešoune").

Když je jich ve sboru větší počet, tak se to namíchá směrem k normálu - takový byl můj gympl, kde jsme měli vynikajicího matikáře a skvělou češtinářku, dost trhlého zeměpisáře/ tělocvikáře a otřesnou němčinářku, zkrátka směs.