Situace u nás - aktuálně. Státní podnik, tabulkové platy.
Jen rozdělené podle intenzity provozu na nádraží. "Moje" nádraží je malé, ale jezdí tam toho stejně jako na Hlavním. Přesto jsme měli o třídu míň, protože by chlapi z Hlavního těžce nesli, že mají stejně peněz jako děvčata z Ostrovce.
Pak se leccos změnilo, jsem tam jediná žena z 5 výpravčích - a ejhle, vyšší třídu jsme dostali.
V tom mi volá přednosta: paní Martino, není to tam na vás moc náročné, nechtěla byste radši nějakou klidnější stanici?
Já: Zvládám to, jsem tu už 8 let, sám jste mě odvolal z klidnější stanice, že sem potřebujete někoho schopného.
Přednosta: No právě, taky nemládnete...
Já: A pan T. půjde taky do klidnější stanice? Je o 9 let starší než já.
Přednosta: Ale on má děti na VŠ!
Já: To já taky.
Přednosta: ---
Já: Díky za starost, na mě se můžete vždycky spolehnout, svou práci zastanu bez závad.
Přednosta: Já vím. Na shledanou.
Takže ZATÍM jsem to obhájila, ale tlaky tu jsou.