tohle jsem se poučila v okolí. Že tendence je nedat děti, vše zvládnout. A tatínek pak vesele užívá svobody, místo aby plakal, že je bez dětí.
Člověku to naskočí jako první "odstěhuju se na druhý konec" je trefné. Přes kopírák.
Děti dám ráda, ačkoli je to blbý, vím, že mají tátu rády....a že si užiju volno. Teda jeden víkend jsem si užila, ted preávě tj vynucená samota. Vadí mi ta představa jiné ženy. Ale manžel nyní ofiko žije u maminky. Ta o něj pečuje a hýká nadšením, že může žehlit ponožky po rubu i líci. Manžel se nepředře. Děti vždy hodil na krkk babičce, vzal je na vycházku, alejinak babi pere, vaří....ale to je jeho věc už. Babička líbá zem, po které kráčí její syn, přijme nextu bez problémů, bude dělat servis, obstará děti.