Přidat odpověď
Já jsem si to v životě prošla několika etapami... Jako dospělá a bezdětná jsem neměla velikonoce ráda, takže jsme jezdívali na prodloužený víkend pryč.
Teď se školkovým klukem je to samozřejmě jiné, chodí na koledu a tím pádem pochopitelně musím mít i já nachystané pro koledníky. Nic mi to neudělá, nakoupila jsem sladkosti, uvařili jsme vajíčka, udělali jsme jednohubky. Chodí tu děcka + tatínci, jsou-li děcka moc malá. Známější děti dostanou toho víc (mám nachystané pytlíčky), cizí děcka si vezmou po vajíčku a po sladkosti. Jsem abstinent, takže slivovici nemám, takže tatínkům nenalévám - nabídneme jednohubky a vajíčka. Že by jako chodili samotní dospělí ožralí chlapi a domáhali se slivovice??? To jsem v životě neviděla. Kdyby šlo kolem cizí dítě a zazvonilo, samozřejmě mu otevřu. Přišlo by mi hloupé sedět zamčená doma a neotvírat. Je jasně poznat, že jsme doma... Ale jsme tu na vesnici a říkám, max. dojdou cizí děcka (starší, než nějakých +-13 let jsem nezaregistrovala). Peníze se u nás nedávají, to taky nevím, co je za tradici. Když dojdou, řeknou básničku, tak co by jako nemohli dostat vajíčko nebo nějakou čokoládovou sušenku??? Je to přece pěkné.
Předchozí