Kdyz to nijak neovlivnuje me, max si pomyslim neco o prehaneni, ale nikomu jeho stravovaci navyky nevymlouvam. Já sním ledacos, ledacos jiného ovsem nepozru. Tak se řídím heslem "žít a nechat žít". U některých lidi co znám je mi jasne, ze jde o jejich pozu, no a co? Jini zase ve svem zamereni a odmitani neceho vidi spasu, ale nevidi, ze jim jine veci chybi. Ja nejsem zadny guru abych jim radila. Sve sestre neupecu flakotu, kolegyni nebudu cpat med a muzovi kazat o skodlivosti uzenin. Detem nabizim ruzne veci, obcas je omezim pokud jsou prilis jednostranni (hlavne to sladke, kdyz nevi kdy prestat, mrkev jsem jim jeste neomezila ;)). Vidim jak rostou, jak jdou na tom jejich zuby, klouby, kuze... S vedomim, ze nèmaji zadnou alergii (zatim, ja vim), a ze mame celkem neomezeny pristup k jidlu (taky asi zatim, kdovijak to zde bude za par let) si rikam, ze delam co se da a jsem stastna ze jsme zivi a relativne I zdravi. Jaky jednou budou mit svuj zivotni a stravovaci styl nevim. Za roh nevidim. Muj muz kouri, to povazuju za daleko nezdravejsi nez vsechno to uzeny co za svuj zivot snedl. Ale neprestane s tim, tak co, mam ho rovnou klepnout? To bych mym detem asi moc nepomohla.