Možná se pracuje hodně, ale podle mě mechanicky (soudě podle učebnic, který jsem viděl).

Ale co naděláme? Mechanicky se pracuje s poezií. Poznejte metaforu, poznejte aliteraci. Naučte se životopisný data básníka a přečtěte si povinnej nucenej výsek. Případně se nadrnčí nějaká recitace. Proč se vlastně poezie čte a píše? Záhada. Asi proto, že někoho baví buzerovat s ní žáčky. Čest všem učitelům, který se systému navzdory snažej poezii žákům přiblížit nějak vnitřněji.

Mechanicky se pracuje s dějinama český literatury. Dalimil je fajn, protože byl starej, českej a protiněmeckej. Co na tom, že literární kvality jsou sporný (třeba mu dost pokulhává rytmus). Slavný Rukopisy jsou špatný, protože jsou sice český a protiněmecký, ale nejsou starý a navíc jsou podvod. Co na tom, že z literárního hlediska nejsou špatný? A že podobný podvrhy byly v tý době v Evropě celkem častý a jinde se i zařadily do kánonů domácí literatury...