No a příběh Aničky a Barborky mě nijak nedojímá. O tom to prostě v pracovním světě je, že nezáleží jen na tom, co umíš. Není to fér, ale protože rovné podmínky nelze zajistit, nemá smysl se tím ani trápit. Každý dospělý člověk hlásící se na pozici, o jakou tu jde, má možnost zvážit své možnosti a chuť kvůli možnosti získat tu pozici podstoupit nějaké výběrové řízení. Tohle není místo pro každého a tak logicky každého chtít nebudou. A s tím do toho normálně člověk i jde, že ho možná chtít nebudou. To přeci není důvod k tomu fňukat nad tím, že mi nikdy nikdo nepohlídá moje děti, a já tak nemám ty možnosti jako někdo, kdo to hlídání má...no nemám a nikdy jsem neměla, musela jsem kvůli tomu i z práce odejít. A upřímně, kolik učitelek muselo opustit své těžko získané místo prostě proto, že nestíhalo péči o vlastní děti? Já tu zkušenost mám....včetně dalších ne měsíců, ale let, kdy jsem práci nenašla....mnoho učitelek učí právě proto, že mají možnost skloubit práci a péči o rodinu, byť ne za ideálních podmínek...
No a já holt nemohla, zato teď jsem v situaci, kdy mám nad nimi navrch...Barborky mi může být líto, ale to je tak asi všechno. Ona se musí dostat do pozice, kdy bude moct dát najevo svou sílu....většinou k tomu stačí jen čas...než děti odrostou...protože tím se člověku hodně uvolní ruce a dovolí si pak mnohem víc...a o to míň si pak dovolí ti druzí k němu...
A mimochodem, s tím, že by si každý vybral Aničku, bych si nebyla tak jistá....někteří lidé hrozně těžko snášejí, když ten druhý má pravdu a nenechá si kálet na hlavu....já jsem v této pozici a fakt nejsem ta, koho si v tuhle chvíli vyberou
. Naopak, objekty vhodné k posilování vlastního ega jsou u některých lidí velmi vítané....přijde mi, že obzvlášť ve školství.....některé si pak svůj mindráček léčí na dětech a kruh se uzavírá....