Yuki,

já mám dost zkušeností z druhého stupně .

Učila jsem už všechny ročníky kromě třetí a páté třídy, ve třetí jsem jen asistovala.

Taky jsem pro co nejvíc zkušeností....ale na druhou stranu, ta škála je tak široká, že snad nikdo není nastavený na celou šíři. Ať už věkovou, nebo i druh školy, způsob výuky....i třeba to nadání dětí...

Každý prostě tíhne k něčemu trochu jinému, něco je mu bližší. A jsou věci, ke kterým člověk musí mít vztah, aby je přijal za své a byl je schopný používat. U nás klasika to slovní hodnocení. Jednu dobu jsme ho měli nařízené, do třetí třídy se muselo psát alespoň jednou za čtvrt roku....po změně vedení to byla první věc, ze které všichni vycouvali a "zakázali" o tom vůbec mluvit, aby to náhodou nové vedení taky nezačalo vyžadovat. To není o tom, že jim déle trvá přijetí novot (já jsem konzerva velká, o tomhle fakt něco vím), to je naprostý odpor k určitému způsobu práce....jo, ta povinnost tomu určitě nepomohla, ale nebýt té povinnosti, tak ty kolegyně to prostě ani nevyzkoušejí a budou to odsuzovat a hanět, jako to dělají s mnohými dalšími věcmi....

Ta moje "spřízněná" kolegyně jede setrtvačností ve známkách, ale loni k nim i normálně psala slovní hodnocení, troufám si říct, že dost dobře (žádné šikulkování)...a párkrát už teď narazila na to "Jak to mám známkovat?"....a tady je to setkání našich světů....protože moje primární je neznámkovat, hodnotit slovně, takže mám ihned jasno...a ona se chytne za hlavu a "A jo." A ve výsledku to vlastně udělá jako já, přijde jí to v tu chvíli už jasné a přirozené....ale někdy jí to prostě nenapadne jako to možné východisko...To je o tom vnitřním nastavení, kdy ona je přeci jen víc klasická učitelka než já....

Zatímco ty ostatní kolegyně by si při podobném nápadu zaťukaly na čelo, v tom lepším případě....