Zlatovláska

Jako třetí a poslední zmíním pohádku klasickou a slovanskou (předchozí dvě byly původu anglosaského). Zlatovláska, přátelé, co se týče vlivu na děti, je zvěrstvem skutečně největším. Jiřík, který je solidně placeným státním zaměstnancem (kuchař) okrádá svého zaměstnavatele, v podstatě dobrosrdečného, ale osamělého a proto mrzutého krále. Jiřík svou krádeží neoprávněně nabyl schopností, které by měly z branně-bezpečnostních důvodů náležet pouze králi, a má se pokusit odčinit svou vinu, když mu král nabídne alternativní trest v podobě práce seznamovacího agenta a messengera v jedné osobě. Jiřík se sice skutečně snaží svůj úkol splnit, ale přitom se naprosto přesně drží úsloví: účel světí prostředky. V tradiční knižní podobě dokonce obětuje život svého koně, proto, aby nasytil dva krkavce. Kde se vzala ona úchylná myšlenka, že život krkavce je snad cennější než život koně? Jakým právem Jiřík rozhoduje o tom, kdo má žít a kdo ne? Pokud by Jiřík snad obětoval nějakou část svého těla, pak by se snad dalo hovořit o obětavosti, i když přehnané. V případě, že ale obětuje někoho, kdo nemá s jeho kšefty nic společného, se ale jedná o obyčejnou vyčůranost. Tato pasáž byla naštěstí ze známé filmové verze zcela vypuštěna.

Když se ke Zlatovlásce Jiřík konečně dostane, musí splnit několik soutěžních úkolů. Jiřík však jako protřelý šejdíř a zlodějíček při každém, opakuji, při každém úkolu podvádí! Navíc si opět hraje na někoho výše postaveného, když zabije pavouka a zachrání mouchu (Najednou je špatně, když se pavouk chce nakrmit? U krkavců mu to nevadilo?). Jiřík Zlatovlásku podvodem na králi vyloudí a zdá se, že snad alespoň splní své poslání a odčiní své počáteční zlodějské extempore. Jenže, jak už to tak v pohádkách bývá, nakonec zvítězí ten, který si to nejmíň zaslouží. Jiřík chytře podstoupí popravu, vědom si své kouzelné převahy. Zlatovláska potom nastraží na krále past a přihlíží tomu, jak král, neznalý chemie, umírá po nesprávném použití živé a mrtvé vody. Zlatovláska potom Jiříka cynicky oživí a raduje se s ním, že jim plán na uchvácení státu tak vyšel.

Za to, za co se ve skutečnosti dává i patnáct let ve věznici se zvýšenou ostrahou, dostanou Jiřík a Zlatovláska království. Poslední fakt, nad kterým se musím pohoršit, je neloajalita poddaných, kteří jsou ochotni ze dne na den změnit svého vrchního velitele a místo toho, aby drželi smutek za zesnulého krále, tak ihned nevkusně vystrojí svatbu pro Jiříka a Zlatovlásku. Závěrem už pouze dodám, že tuto pohádku nelze zachránit již žádným korektorským zásahem, protože je amorální a zkažené celou svou podstatou.

https://tempidea.wordpress.com/2011/12/22/eroticke-sovinisticke-a-jinak-nevychovne-pohadky-c/