Rozbor pohádek (resp. literatury pro děti a mládež) jsem absolvovala na 2 školách, dohromady asi ve 3 semestrech.
Přesto mě nepřestávají udivovat některé aspekty klasických lidových pohádek.
Momentálně jede mladší dítě ve Zlatovlásce. Poslouchá ji na CD a kouká na ni ve verzi Štěpánek – Kotrbová. Obě verze se od sebe trochu liší a každá vzbuzuje řadu otázek.

Že jsou princezny v lidových pohádkách, až na výjimky, zcela pasivní loutky, zjevně od malička vychovávané k tomu, že se jednou vdají za zcela neznámého chlapa a nebude páky, která by osud odvrátila, to je jasné každému.

Ale u Zlatovlásky mi není jasné mnohé.
Základním motivem je mýtus o Tristanovi a Isoldě. Čemu nerozumím, proč se na rozdíl od Isoldy chová Zlatovláska nejen jako pasivní loutka, ale také jako dívka ducha mdlého.
Jiřík si ji vyslouží pro svého krále – je nebo není s touto skutečností dívka obeznámena? Asi je. Proč si tedy celou dobu myslí, že bude Jiříkova?
A když zjistí, že nikoli, neřekne slovo proti?
Nechá se trpně odvézt za králem, jemuž náleží, celou cestu s Jiříkem zjevně nic nemá, na hradě se nijak nepokusí zabránit jeho popravě a teprve pak žádá krále o dárek – o mrtvolu.

Jiřík má splnit 3! úkoly, a to jsou tyto ČTYŘI: Perly, prsten, mrtvá a živá voda a poznat Zlatovlásku mezi ostatními princeznami (to nevzbuzuje otázku, to mi připadá od starého krále jako podraz )

Jiřík rozumí řeči zvířat a malé krkavce zachrání tak, že „vrazí svému koni do boku meč“ – ten kůň nic nenamítal?

Proč král nepředá sloužícím jasné instrukce, jak si počínat s mrtvou a živou vodou a zbytečně riskuje?

A kolik je vlastně těm princeznám, když jich je dvanáct? Jaktože nejsou alespoň některé pod čepcem? I kdyby se narodily rok po sobě, pár nejstarších musí být už poněkud omšelé nevěsty na dobu, kdy se vdávalo nejpozději těsně po dvacítce…


Napadají vás i jiné otázky?