Když jsem prolítala Mexikem (po příletu do země jsem pobývala na letišti asi 1,5 hodiny než jsem odletěla do další země): "Musíte vyplnit adresu, na níž se v Mexiku budete zdržovat. Ne, letiště napsat nemůžete. Napište tam klidně cokoliv."

Když jsem v Mexiku žádala o pobyt, furt dokola po mě chtěli otisky prstů. Když jsem podruhý vstávala ve 2 v noci, abych jela 5 hodin busem přes hory, a pak půl hodiny taxíkem na úřad, kde jsem otiskla tlapy na stejný formulář, ukázalo se, že jsem byla sympatická úředníkovi a chtěl si pokecat o Kunderovi. Povolení k pobytu se podařilo vystavit pár dní před tím, než jsem se odstěhovala zase do Evropy.

Doložit v ČR na zdravotní pojišťovnu, kde jsem se flákala první 3 roky života mé dcery Evženie, že to nemají napsané (na mateřské + RD, na níž jsem byla pouze s její sestrou Eulálií, takto o minutu mladším dvojčetem, protože mateřskou i RD člověk čerpá pouze na mladší dítě).