Ono je to hodně o tom, na jakého úředníka jeden narazí. Kdysi v jedné nejmenované západoevropské zemi jsem se musela při příjezdu nahlásit k přechodnému pobytu. Měla jsem mezinárodní rodný list (ale bez překladu). Spolužačka měla to samé. Stály jsem každá u jiné přepážky. Její úředník bez problémů akceptoval, můj se zasekl, že to chce mít s oficiálním překladem. Já na něj, že tamhle spolužačce to její úředník právě akceptoval a potvrdil, tak proč on jako ne? Že mu těch pár slov klidně přeložím na místě. No dal si nakonec říct.