To je těžké dilema vždycky.
Přicházím díky nemocenské nejen o mzdu (nemocenská je směšná), ale i o dvě nenárokové složky mzdy, o jednu z nich dokonce na celý rok. Je to nepříjemné, navíc o tyto peníze přicházím i v případě OČR, což už považuji za antisociální. Navíc při většině drobných viróz se cítím dobře a nic mi nebrání pracovat, rychle jsem fit. Při zánětu tíhového váčku pravého ramene jsem také pracovala, nejhorším oříškem byla doprava a převlékání...
Ale pokud je člověk skutečně nemocen, radím marodit poctivě. Před pár lety jsem lehla jen na pět dnů se zánětem ledvinné pánvičky, ještě a ATB šla do práce, protože dva z těch pěti dnů byl víkend, nedostala jsem vlastně od zaměstnavatele ani korunu náhrady mzdy. Nikdo to neocenil, brzy po tomto hrdinství následovala vleklá sinusitida, s ATB do práce a k tomu řeči šéfa, že on pracuje i s nohou v sádře a se čtyřicítkama horečkama. Normálně jsem byla ráda, když dítě dostalo bronchitidu a já zůstala 14 dnů doma.
Krom toho - chodila jsem teď do práce s virózou, kterou při dobré kondici ani nevnímám a hned jsem fit - a vyčetla mi jedna ze sestřiček, která sama má špatnou imunitu, že jsem ji nakazila. Hrozně mě to mrzí, v takovém případě nevím, co mám dělat, byli jsme tenkrát jako doktoři v personálním oslabení, táhli jsme ve třech jarní prázdniny, neměla jsem jinou volbu. Moje drahá obvoďačka by mi to sice i na rýmičku asi napsala, ale byla by to pro mě bizarní situace.