Obdivuji, Lído Váš klid. Musím se přiznat, že když se moje dcerka začala asi před půl rokem znovu v noci pomočovat - od dvou let je bez plen - , moc klidná jsem z toho nebyla. A nejsem doteď. Špatně se smiřuje s tím, že ta šikovná, čiperná holčička, která je ve všem spíš trochu napřed, než pozadu, se počůrává v noci. Nejdřív jsem si to - po důkladném zvažování, co asi dělám špatně, dávala do souvislosti se školkou. Byl tam jeden chlapeček, který jí urážel, někdy rozplakal.. Začaly letní prázdniny a jako mávnutím proutkem byl problém pryč. Začal školní rok a zase mávnutí proutkem (?) a noční pomočování je zpátky. Chodí teď do školky každý den, těší se tam, má tam kamarádky. Jenže dotyčný chlapeček už chodí do školy.. Tak vymýšlím nějaký jiný důvod v domnění, že pokud zjistím "příčinu", třeba s tím půjde něco dělat.
Nemyslím si, že by byla příliš úzkostná. Já taky ne, spíš jsem zoufalá. Mám pocit, že jí to asi taky trápí, uvědomuje si to. Ráda bych jí pomohla, ale jak? Mám to prostě přijmout jako fakt a nesnažit se to řešit? A čekat, že to přejde? Katka