Del,

rozumím z tvého příspěvku, že Maargit věci okolo dcerky hodně řeší, snažila se vybrat pro dcerku vhodnou školu, (to máme společné) a shodou nepříjemných okolností-především tedy změnou učitelky se holčička dostala do problémů. To je smutné, chápu.

Podle toho co píšeš, Maargit udělala v minulosti pro dcerku asi maximum, vybírala školu, zájmové kroužky, angličtinu pečlivě a dala do toho hodně energie. Podle mne ale plně nereflektuje potřeby své dcerky, ty které tu jsou teď.

Škola bohužel nevyšla, kvůli změně učitelky. To je asi ten největší problém. To co jsem tu od Maargit četla na mě působí, že s dcerkou má problém částečně způsobený svým nastavením: to jak píše o jogurtu na stropě nebo o tom, že dcerce přerušila dlouhou sérii tvrzení že, 2+0je 8 (nejsem možná přesná ve fromulaci)... to že na takovouto holčičku s takovouto učitelkou a vším co jsi popsala tlačí, ať si úkoly dělá sama!

Z toho, jak už jsem psala, mám dojem, že Maargit nemá odhad na to, na co její dcerka za současných okolností stačí a na co už ne. Odhad i na to, zda mimoškolní další aktivity přinášejí pozitiva (která zmiňuješ ty a která určitě pozitivami a velmi významnými mohou být nebo i jsou) a nebo i negativa. Stále mi napadá, že volnější režim by možná dcerce prospěl v tuto dobu ještě víc. volná hra je také relaxace a terapie a může si při ní i zvyšovat sebevědomí, že něco dokázala (když je doplněná rodičovskými podněty a pochvalami).

Není mi jasné, jak může ve škole ubrat, jak se vlastně dá ubrat i v normální klasické škole.. do školy chodit musí, musí psát s ostatními dětmi úlohy, číst, počítat.. kde se dá ubrat ? Musí doma dělat úkoly (zde se možná dá domluvit, že nemusí být její úkoly hotové druhý den, ale může je přinést později..) víc mne ale moc nenapadá. Jestli máš radu, tak budu ráda i za sebe, protože já řeším konec konců něco podobného. Mám dva prvňáky-dvojčata. Jeden zvládá vše výborně (je mezi nejlepšími ze třídy). Druhý má problémy, totiž jedničky ze školy nosí (není outsidery třídy, to rozhodně ne), ale méně než brácha, jeho obrázky jsou méně často na nástěnce (dává se cca 10 nejhezčích), nemá tolik jedniček z tělocviku (kde se známkuje např. pěti jedničkami, pět nejrychlejších dětí v běhu, ostatní jsou bez jedničky).. není vlastně vůbec žádný předmět, ve kterém by nebyl horší než brácha. Vím, že každé dítě by mělo v něčem vyniknout, mi u něj nemůžeme na nic přijít, ve škole je prostě ten méně úspěšný, brácha mu to dává znát :-( je mezi nimi rivalita nikoli spolupráce. Úkoly s nimi musíme dělat s každým zvlášť. Jinak ten úspěšnější rychleji čte, hodnotí svoje a bráchova písmenka, že je má lepší, spočítá vše rychleji a nejde, teď čte jeden, teď druhý... neudrží se a přečte to dříve za něj, je z toho jen křik a hádka mezi nimi..
Úspěšnější brácha je za jedničky hodně rád, stojí mu za jedničku i opravit písmenka v písance, napsat úkol navíc atd. Ten méně úspěšný, když mu ukazuji, abych ho povzbudila, pochválila, tady máš jedničky v početnici, písance, řekne hm - vypadá to, že ho nezejímají, nemá z nich radost, jakoby na to rezignoval. Nepotřebuji kvůli sobě, aby měl ze známek radost a nějak extra se pro ně snažil, ale nevím, zda tohle je v pořádku kvůli němu, co za tím je, jak mu pomoct, aby měl ze školy radost, že se mu něco povedlo..
Kromě toho (to jsem zde jinde psala) je určitě školou přetížený. Snažíme se mu ubrat, že mu vybarvuji obrázky v početnici, ve slabikáři po něm nechci číst tajenky apod.,-jen text, aby toho měl méně, v písance po něm nechci opravovat horší písmenka, aby dopisoval až do konce, jsem s ním hodně trpělivá u psaní dom. úkolů, vždy jsme vedle něho... hodně se toto přetížení zlepšilo jeho nemocí a nepřítomností ve škole a prázdninami. Hodláme si prodloužit Velik. prázdniny a v květnu si vzít týden volno (naštěstí si to můžeme dovolit). Ale proč to píši. Pokud bys měla radu, jak mu více ulevit budu ráda. A také (což je možná aktuálně ještě větší problém) s tou klučičí rivalitou mezi bráchy. Už jsou od pololetí rozsazení (rozsahovalo se více dětí, tak jsme požádali i o jejich rozsazení, protože jsme měli dojem, že blízkost úspěšnějšího bráchy toho druhého nikoli táhne, jak si myslela učitelka, ale sráží). Jenže dál nevíme.
Učitelka na nás působí, že hodně "jede" a hodně podporuje soutěživost. Jenže co s tím ? Je to zkušená a chválená pedagožka, ani nevím co po ní chtít, neboť celkový svůj koncept asi nezmění a dílčí věci mne nenapadají.

Jeden je ve všem úspěšnější a druhý není lepší než první ve škole v podstatě v ničem. Úkoly a všechno mu dají víc práce.
Mimoškolně mají každý svůj vlastní sport (dvakrát týdně tréninky, to je fajn, nasměrovali jsme je tak a sami si vybrali každý svůj sport). Jinak oba chodili na výtvarku, ale ten méně úspěšný (i tam) chtěl raději chodit do družiny. Takže první chodí s radostí teď dvakrát týdne na výtvarku za bráchu a brácha do družiny (což nám vůbec nevadí, je fajn, že jsou zvlášť, ale tušíme, že i tam nechce ten méně úspěšný být vedle úspěšnějšícho bráchy, byt za tím může být i to, že je hravější a v družině ho to více baví-asi tam má vliv obojí).
tak to jsem se rozepsala.. na konec nejvíc o našem problému (také to vlastně nemám s kým probrat..
babička jen zhodnotí, že bratranec-také prvňák má mnohem méně úkolů (to je pravda, máme jich dost, každý den jeden i na víkend a na prázdniny-to tedy jen jeden, ne na každý den prázdnin) a ve škole "jedou" a je tam podle nás hodně soutěživá atmosféra