Mám dojem, že je dohromady na jednom místě více problémů, v jedné rodině. To je ale normální, to se děje pořád, všude. Jde o to, jak se k tomu postavit, jak to snášet.
U Maargittů mi přijde, jakoby se "zhmotňovalo" do dítěte z rodiny kde-co. Nejvíc do nejstarší, něco do prostřední. Takové to - až vyřešíme xxx (učitelku, kroužek, školku, balet...), přijde pocit spokojenosti a úlevy.
Citlivé dítě to pozná. TO je na ni moc, choulí se pod tím, zabrečí si.
To je příliš velká zodpovědnost, že vyřešením xxx se zlepší spokojenost více lidí.
Toto je na ni (na každé dítě) moc, ne jeden dva kroužky.