Přidat odpověď
Ahoj. Syn chodí do 1.třídy. U zápisu v pohodě, do školy se těšil. To skončilo zhruba po 2 měsících, kdy zjistil, že už jeho život není jen o hraní, ale i nějakém učení a opakování.
Děti měly povolené nosit hračku i do školy, ale jelikož se letos sešla krapet jiná tlupa než učitelky čekaly, tak jim postupně toto omezily až došlo k úplnému zákazu hraček do školy, družiny. Což jsem jen uvítala. Syn naopak pak ještě dobu řešil to, že jim to určitě znova povolí apod. Opakování doma po vyučování - většinou s komentářem, odmlouváním proč musí a že si chce hrát.
Chápu, že nástup do školy byla velká změna. Ale on doteď řeší jen hraní.
Přesto s ním opakuju, nacvičujem co mu nejde, a nemyslím tím 3hod denně. Má čas i na hraní, když tedy stihne připravit tašku a úkoly, což občas nestihne. Ale hrají si v družině celé odpoledne.
Vstává v 7hod, ze školy jsme doma v 16.30,spát chodí brzo - 18-19hod. Jo spí takhle dlouho a ráno se mu ani nechce vstávat.
Teď zase trochu marodí, tak jsme doma a učíme se dle plánu od p.uč. Jenže nevím přesně, jak k tomu přistupuje ona v hodinách, co přesně po něm můžu chtít. On se válí po stole, kňourá, když mu něco vysvětluju, udělá to 3x jinak. A já pak startuju, čímž tomu všemu fakt nepomůžu. Asi jde spíš o to, že mě má tak nějak na háku. Všude jinde ho sice v podstatě chválí, že je vychovanej, není záškodník atd. Lumpačí přiměřeně. Tak je něco špatně ve mně. Asi jsem někde něco podcenila a teď se snažím si vymoct respekt u malýho 7l kluka.
Minule při nemoci, když jsme dělali školu a jemu se hrozně nechtělo, jsem řekla.. ok, nemám ti pomáhat? Dobře dělej si přípravu a úkoly sám. A on spustil, že chci, aby dostal pětky.
Před chvílí už jsem vylítla a dostal na zadek. Nejsem na to pyšná, to vůbec. Brečel on i já teď, ale fakt už nevím, co mám dělat. Nepotřebuju, aby nosil samý 1, nikdy jsem nic takovýho neříkala, jen by bylo fajn, kdyby se mu to v hlavě nějak překlopilo, že prostě škola a hraní už není jediná věc, které se má věnovat.
Předchozí