Lassie, to má dvě strany, těžko se to píše zrovna tobě. Pokud situace dopadne dobře, tak si lidé ze všech informací, které v závažné situaci dostávali, často vybavují jen to, jak jim říkali, že to možná blbě dopadne. Naopak lidé, u nichž to dobře nedopadne, mají hodně často pocit, že jim to nikdo neřekl, nevaroval je, nečekali to. Kde je pravda, těžko říct. Pameť v tomhle ohledu hodně klame. Ve stresové situaci, ve které člověk prožívající závažné onemocnění nebo onemocnění blízkého určitě je, prý vnímáme jen 5% toho, co je nám sdělováno. Zbytek naše vědomí nepříjmá, zaměstnává se vlastními myšlenkami, představami a obavami. 95% toho, co je nám říkáno, nás mine, a zbyde jen malinká část toho, co z nějakého důvodu do našeho vědomí proniklo. Někdy to nemusí být to nejpodstatnější, co se nám někdo snažil říct, ale nějaká okrajová banalita, kterou bychom v normální situaci úplně přešli, a naopak to podstatné zcela vyšumí, ačkoli je nám předestíráno opakovaně.