Společenská setrvačnost Albánie je v tomhle výrazná (může bejt pro někoho zajímavý, že v tamním titulárně křesťanským - katolickým prostředí je to podle mě výraznější, než v titulárně muslimským), ale porůznu najdeš různý relikty všude možně křížem krážem Středomořím. Fenomén vražd manželek, co se rozvedly, bejvalejma manželama, třeba. V chorvatský Dalmácii jsem potkal holky a z internetovejch diskusí si rozšířil obzory o tom, jak k nevíře často asi tamní hoši nesnášej vzdělanou holku (vzdělanější, než jsou sami tuplem) a navíc holku, která mluví ve společnosti jejich kamarádů jako rovná s rovnejma, místo aby poslušně mlčela, když její jedinej úkol je bejt hezká, aby se oni mohli předvádět a usmívat se na něj, aby dávala najevo, že ji víceméně vlastněj. Otevře pusu a kluk se ihned pustí do slovního ponižování, jinak by ztratil tvář. Načež se s ním ona rozejde a on ji pronásleduje, volá, vyhrožuje, slibuje, pomlouvá, prostě rozchod je pro něj ostuda. Jen relikt, zbyteček ledovce, kterej z genderový Antarktidy doplul do teplejch moří, ale pořád zatraceně studí.