Ta kniha je opravdu velmi zajímavá, kromě archaického jazyka dává člověku nahlédnout do každodenního života našich předků.

Tak kupříkladu část s popisy Štědrého dne - kdy děvčata psala mj. i o tom, že měly smutný Štědrý večer, protože jim v předchozím roce zemřela malá sestřička, maminka, tatínek... vzpomínali na ně a plakali, ani stromek a dárky neměli...

Značná část knihy je věnována "mravoučným" slohům. Z těch vyplývalo, že jídlo tehdy bylo opravdu hůře dostupné než nyní a děti byly často bity, za pro nás nepodstatné prohřešky.
Kupříkladu jedno děvče dostalo výprask za to, že rozbilo při zavařování jednu sklenici třešní. Dokonce při tom zavařování ani nemohla třešně ujídat. A navíc ještě lhala (že o rozbité sklenici nic neví).
Další sledovala matku, jak vaří hostům čokoládu a litovala, že není také host, aby tu čokoládu také dostala. Když matka odešla z kuchyně, chtěla se té čokolády tajně napít, spálila se a ještě dostala výprask.
Další poslala matka do obchodu pro tvaroh. Děvče na chodbě před bytem kus tvarohu ujedlo, matka na to přišla a dostala výprask.
Další matka postavila na stůl kus dortu, chystala se k odchodu a řekla dceři, že dort smí sníst teprve až se vrátí. Pokud po jejím příchodu bude kousek dortu celý, koupí děvčeti šaty. Děvče to nevydrželo a dort snědlo. Matka se vrátila, zjistila že dort je snědený, rozzlobila se a holka žádné šaty nedostala.
Výprask dostalo i děvče, které v nestřežené chvíli snědlo talíř borůvek.
atd. atd.
Nějak to ve mě nevyvolává představu starých dobrých časů. Spíš představu časů, kdy se děti rodičů báli, kdy často umírali i relativně mladí lidé a jídlo bylo vzácnost.
Byli tehdejší lidé slušní a vycepovaní, nebo zakřiknutí a traumatizovaní, slepě poslouchající autoritu?
Skutečně bylo tehdy na děti tak málo času, že se jejich výchova neobešla bez bití?