já jsem třeba ráda, že máma začala dělat seznam toho, komu z nás dvou s bráchou (případně komu z vnoučat) má připadnout který obraz, šperk apod. Protože to jsou věci, které mají nějaký citový význam - a třeba bychom se o tom těžko domlouvali. Nemyslím tím, že bychom se doživotně pohádali, ale nějaký zbytečný nepříjemný pocit by vzniknout mohl. Zdůrazňuji, že nejde až tak o peněžitou hodnotu těch věcí (i když některé ji mají velkou), ale o tu citovou vazbu na tu věc.
Já třeba vím, že jeden konkrétní obrázek dostane brácha - a kdyby to nebylo takto jasně řečeno, že si to rodiče přejí, tak by asi spor nastal. Prostě ho oba máme hodně rádi a oba ho hodně chceme, pro mne to je jedna z nejranějších vzpomínek, jak na něj koukám. Takhle vím, že to rodiče nějak chtějí a respektuji to.