Já tak dobrovolně nedobrovolně.
Dětí jsem původně chtěla víc. No ale vdáavala jsem se až po třicítce a dcera se mi narodila v 34 letech. Měla srdeční poruchu a museli jsme absolvovat operaci. Psychicky mě to dost rozhodilo a při úvahách o dalším dítěti jsem se vždy zhroutila strachy, že by se mi narodilo další nemocné dítě, třeba hůř, a já si to vše musela projít znovu a s kdovíjakým výsledkem. Nemluvě o tom, že dcera holt nepatří mezi snadno vychovatelné děti.
Teď je mi občas líto, že dcera doma nemá k sobě parťáka, ale fakt jsem na to neměla sílu.