V některých bodech píšeš o mně. Měla jsem dceru ve 20, těžce jsem všechno kolem mateřství snášela. Studovala jsem, pak jsem dodělávala vzdělání a našla si práci. Měla jsem pocit, že jsem nepostradatelná, že kdybych měla druhé dítě, rozpadne se svět a nemůžu to přece kolegům udělat, že bych odešla. Nikdy se to nehodilo a přesvědčila jsem sama sebe i manžela, že jsme spokojeni. Pak se vlivem různých životních událostí můj svět hodně přehodnotil a uvědomila jsem si, že nic mi nestojí za to, že bych už dítě neměla. Čekám teď ve 40 druhé dítě / se stejným manželem/, dcera je dospělá a práce a kariéra mě přestali zajímat, i když to bude těžké z hlediska financí atd.