Souhlasím, byla jsem podobné dítě a nějaké nacvičování situací by k ničemu nebylo, já jsem primárně nechtěla být takové situaci vystavována. Pokud nechci obecně mluvit s dospělými, tak na tom nic nemění žádost matky, abych zaskočila za sousedkou a zachránila pečení. Kromě toho, pro mě bylo mnohem obtížnější dospělé o něco žádat, jít si pro mouku k sousedce se řadilo k nočním můrám, nějaký lísteček by to neřešil. Stojím za dveřmi a nevím, kdo mi otevře, např. manžel sousedky, sousedka mouku nemá, to vyvolá pokračování konverzace atd..

Radu nemám, já z toho celkem vyrostla do společensky přijatelné formy. Domnívám se, že to, co by mi pomohlo, by byla bezvýhradná akceptace rodiči, postoj stydlivost je úplně v pořádku z jejich strany a především posilování sebevědomí, já s tím mám spojené společenské otrkání.