Zrovna jsem to taky našla.
Teď bych potřebovala ještě něco mladšího.
18., 19. století.

Neříkejte mi, že o tom nikdo nepsal, protože to od středověku všichni kritizovali?



Neb w tento czas zlym obyczegem tak rozpuffczeny wyecze gfu lydee oplynvly w hrdofty, w obzerftwij, w marneho wefelee rozpuffczenij a w puftotye, w fmylftwye y w mnoho hrzyeffyech, gesto yako wzteklij potoczy prudczy trpoczije lyd w horkzke morze, a ktoy ten, by as a koblijzkem nefnyedl wijecze, nezli gyndy? ktoy ten, by w marnem wefelij tohoto hodu newzhledl wffetecznye?

J. Straka, Řeči nedělní a sváteční, s. 227.

Tomáš Štítný ze Štítného

Ó, běda bláznivým masopustníkóm, jenž, zapomenúce na dobrodienstvie tak velikého, i dadie sě k marnostem, jimiž sě posmievají svému otci! [...] A masopustníci pójdú k smilství, obžerství, k bláznovství a k své duše zahubení. Proč? Neb jeho svatému čtení nerozumějí, to věz, že, ač slyšie a tělestně rozumějí, ale v duši míle nepřijímají.46
J. Hus, Česká nedělní postila, s. 132-133.


Ale že gest to znamenite, že to cžtenie o vmucženij Kryftowu cžtu w mafopuftnij nedieli, kdežto naywiece krzeftiane neprawij Krifta krzižugij, gemu fe ruhagij a na geho vmucženie owffem nepamatugij. Nebo diabel zapali ten lid yako pecz we mnoha wztekla blaznowftwie, w fmilftwie, w obžerftwie, w opilftwie, w marne wefele, w neftydate rozpufftienie, giž za prawo na mafopuft vwedene. […] Ale kniežij, opuftiwffe prawdu zakona božieho, giž podle obycžeguow zamyfflenych a mrtích prowolawagij gedny cžafy k hrzeffeni a druhé ku pokani: Mafopuft, aby y s nimi w obžerstwie a w ginych ohawnostech iako pohanftvo bez ftudu trwali.48
P. Chelčický, Postilla, s. 223-224.

Bylo jednoho zimního času vo masopustě, kterýžto čas lidé bohatí i chudí obecně nad jiné časy veseli bývají, spolu se radujíce jedni s druhými, že mnozí celý rok se viděti nemohú až na ten čas. A tu spolu mají utěšení a sobě se zakazují na celý rok, což milosti v světě mladým lidem přísluší. A také toho času i baby některé, netoliko mladé pěkné paní, vesely bývají, nemohú-li jináč, ale kožich na ruby obrátíce chodí, aby vždy jim směšno bylo.51
Rozprávka o jedné pěkné paní jménem Salomeny a o jejím velmi netrefném manželu. In: Spisování slavného frejíře, s. 114.

Masopust jest věc pohanská,
vloudila se do křesťanstva
skrze Antikrista zlého,
bezbožné nálezky jeho.
Jestiť peklo i pro něho.
Hrozná pokuta takových
masopustníkov bezbožných!
Toho šatan potvrzuje,
tím všecko zlé provozuje.
Opovrzmeš Masopusta,
přidržme se Pána Krista, abychom rozkoše věčné
dostali v slávě nebeské.
Amen.
M. Dačický z Heslova, Prostopravda, s. 59.