Měli jsme byt 60m, jako 3+kk, v tom jsme žili 2 dospělí 2 děti, šlo to, místa nebylo tolik, ale přišlo mi to docela ok . Akorát že jsem z domu a muž taky z domu, se zahradou a s prostorem, a ten nám v paneláku chyběl. Takže jsme směřovali taky k domu, a teď máme plochu cca dvojnásobnou a velkou parcelu. Paráda. I ty děti se nám tu vychovávají líp , protože je nemusím pořád okřikovat aby nehlučely (samozřejmě přiměřeně, ale ne ze strachu kvůli sousedům, tam byl slyšet každý rychlejší krok a hlasitější slovo). A vylítaj se venku, nebo i v pokojích a doma neprudí, to předtím občas bývalo.
Třetí dítko už neplánujeme, spíš s ohledem na to, že by mělo věkově dost odstup od sourozenců a i "staré" rodiče.
Nicméně pracovně se stýkám s rodinami, které žijí ve složení 5-9 lidí v bytech max. 2+1, nebo 2+kk, často ještě v bizarních skupinkách jako že otec jednoho dítěte s matkou toho dítěte, pak s dítětem jiné matky, ta tam nebydlí, ale třeba otec toho druhého dítěte jo , a ještě jeho další dítě, no takové spleteniny. Netvrdím, že nemůžou být svým způsobem šťastní, já bych s nimi ale měnit opravdu nechtěla.