Já sama vyrostla se 3 bratry v 3+1 cca 85m2. Dlouho jsme měli jeden dětský pokoj, kam postupně přibývali sourozenci :). X-krát se doma stěhoval, jak jsme rostli tak nám rodiče přenechali na dětský ten největší pokoj v bytě. Nějak v pubertě, tuším 12-13ti jsem dostala svůj pokoj jako jediná dívka a nejstarší, bráchové byli spolu, rodiče si předělali obývák částečně na ložnici, nějak to tam i vizuálně předělili.
Já ten pokoj vlastně ani dlouho neužila, ve 14ti jsem šla na intr do jiného města, nicméně ten malý pokoj mi zůstal vlastně do dospělosti, bratři dospěli a vystudovali v tom největším.

Nepamatuju že by nám kdy to bydlení v dětství působilo s bratry nějaký problém, bývali jsme hodně spolu, dělali jsme vše spolu, lítali po venku. Pamatuju dodnes ty tajné pokecy večer, vyprávění strašidelných příběhů apod. Nedovedu si představit že bych celé dětství měla usínat sama. Samozřejmě že jsme se i hádali, prali apod, nebyli jsme žádní andílci, ale byli jsme společně prostě parta.

Máme dodnes se sourozenci velmi těsnou vazbu.