Do 5 let jsem vyrůstala v pražském činžáku, ve 2 místnostech jsme byli já a můj o rok mladší bratr, rodiče a babička....Jedna místnost byla tak trochu obývák a babičky pokoj zároveň, druhá místnost byla nábytkem rozdělená napůl, v jedné části byla kuchyň s jídelním stolem a ve druhé části měli naši rozkládací pohovku a naproti dvě postýlky a mezi nimi skříňky na hračky...byl to navíc rozdělený byt, takže předsíň a WC bylo společné s vedlejším bytem..., koupelna nebyla, jen umyvadlo se studenou vodou....v mých 5 letech jsme se stěhovali na sídliště do 3+1 - dva pokoje cca 12 m2, obývák trochu větší, malá kuchyňka, jídelní kout... do puberty jsme měli s bratrem pokoj společný, nevadilo nám to, docela ráda na to vzpomínám....pak si rodiče udělali miniložnici z jídelního koutu, který oddělili a my měli každý svůj pokoj.... V rodině máme příbuzné, kteří vychovávali 3 kluky v panelákovém 3+1, kde ale místnosti byly ještě menší, než v tom našem - všichni 3 kluci měli společný pokoj cca 12 m, rodiče ložnici, kam se vešlo ode zdi ke zdi akorát letiště a ke dveřím skříň... Za ideální bych považovala, kdyby byl takový počet místností, že děti by jako malé mohly být pohromadě a později by nebyl problém je nějak oddělit, zvlášť když jsou různého pohlaví...