Kudlo, já jsem prostě pro svatbu
, děti to okoukaly asi...myslím, že je to jakýsi slib, svazek před společností, před druhými, jako že si lidi řeknou - jo, myslíme to spolu vážně.
Jako kdyby někdo hodil flintu předem do žita, nemá to cenu, stejně se rozvedeme.
Teda dotýká se mě to každý den, denně se s tím setkávám - a ještě nedávno to tak nebylo, ale ono leccos bylo jinak...dnes si dávám velkého bacha, abych mamince neřekla - "proberte to s manželem"...používám označení partner, muž...
, abych se nastávající maminky nedotkla.
A říkám si vduchu - tak za pořízení děcka mu stála, za svatbu už ne...jo, jasně, někdy nechtějí ty ženy, ale většinou je to o tom, že muž se necítí být jaksi dost zralý a na svatbu připraven.