Valkýro,

Libik má pravdu.

Ty ses z nějakýho důvodu usadila v roli chudáka, kterýho nikdy nikdo neměl rád a všichni mu vždycky ubližovali, prakticky u jakýhokoli tématu vylovíš z některý kapsy prapaměti nějakou storku, jak Ti někdo něco ošklivýho nebo znevažujícího řekl, jak od Tebe něco očekával a Tys měla puzení mu to splnit, i když to byla úplně cizí osoba, kterou jsi mohla mít úplně u zadku, jak všichni lidi kolem Tebe včetně Tvých nejbližších od Tebe něco chtěj a nesnášej Tě, protože jim to nejsi ochotna dát... prostě sama sebe prezentuješ jako člověka, kterej je ztracenej a už se tak narodil, protože se mu prostě NIC nemůže povíst, a když se náhodou povede, je tam vždycky nějaký "ale", kterým se celej ten úspěch vlastně promění na fiasko.

Přiznám se, že jak jsem Tě napřed litovala, tak tohle bych jako člen toho okolí taky nedávala.

A stejně jako Libika mě napadlo, jestli existuje aspoň jeden člověk (v realitě), kterýho bys měla ráda, protože O VŠECH včetně rodičů, manžela, sestry, dcery hovoříš v podstatě NEGATIVNĚ, prezentuješ je jako lidi, kteří Tě v podstatě se.rou, nic Ti nedávaj a jen by od Tebe brali.

Tak buď jsi prokletá (což si nemyslím), nebo značná část toho negativního vychází z Tebe, ač to neustál svádíš na své okolí.