Alraune,

tak "vzhlížet" k někomu mi evokuje spíš vztah otec-dcera a nějaký problémy oidipovskýho (nebo teda Elektřina, když je to ženská?) typu.

Mně by se blbě žilo s někým, u koho bych musela mít vyvrácenej krk z koukání nahoru, a z jehož hlediska bych byla "chudáček blbeček". Nemám to ráda a nemyslím si, že by takové vztahy měly budoucnost, leda že by ta žena byla opravdu výrazně submisivní.

Na druhou stranu mi nedělá problém pochválit něco, co považuju za pozitivní, aniž by to zdaleka bylo špičkový - dejme tomu kdyby muž přibil poličku, tak jsem to schopna upřímně obdivovat, protože ho to stálo práci a vymejšlení, nemusím to dělat já a je to něco, co slouží oběma.