Monty, to je fajn, že nejsi sama v tomto. Já žiju vpodstatě inkognito. Nikomu sama neříkám, jak to mám. Po zkušenostech. Jsem zařazená do kategorie divná, jakýkoli svěřování a spiklenecký plky ustanou, připadám si jak vetřelec. Dřív mi to vadilo, snažila jsem se zapadnout, ale je to tak vyčerpávající.
Pod vlivem okolí jsem upřímně chtěla být jako ostatní. Dnes se tomu už směju. Mých kamarádek je mi líto. Vidím, cítím, že by rády změnily mnoho ve fungování svých rodin, ale je to soukolí jak železná obruče.