Já jsem také kdysi seděla na dvou židlích, ale potom jsem poznala svého manžela, který byl natolik schopný, že nás velmi dobře uživí všechny. Z docela náročného zaměstnání jsem přesedlala na ženu v domácnosti / skoro/ a jsem nadmíru spokojená. Chodit na osm hodin do náročné práce a k tomu se starat o dvě děti je opravdu náročné a i docela opruz. I když manžel a děti pomáhají, stejně to pořád někde trochu skřípe, minimálně v té pohodě a spokojenosti alespoň jednoho člena rodiny. Alespoň mi to tak připadá.