Sovice,

ano, myslím, že máme v rodině hodně nadstandardní vztahy, ale nějaké velké dary tam nepřicházejí v úvahu zase z jiného důvodu - ani já, ani muž nemáme rodiče a moji pěstouni mají pokrevní potomky (syna, vnuky), a pro mě by bylo nemyslitelné od nich přijmout cokoli krom běžných dárků k narozeninám, vánocům apod. protože to po právu náleží těmto potomkům a bylo by pro mě nemyslitelné je o to připravit.

Ten největší dar mi už dali dávno a stále dávají tím, že tu jsou a že díky nim naše děti poznaly, co je to mít milující babičku a dědu.

Ale celoživotně mám hrůzu ze situace, že bych byla chycená v pasti nějakým velkým darem (třeba nemovitostí), kterou bych si nemohla dovolit vrátit a byla bych vydaná na milost a nemilost toho, kdo by mi ji daroval. To nijak nesouvisí s mými pěstouny , to mám odmalička, protože v mém dětství figurovala osoba, která by toho byla velmi schopna a od té doby mám na to možná až trochu přehnaný "nos".