Liško, no, je to prostě o povaze, to co popisuješ, tak o tom se nám může u našeho dysfatika jenom tak zdát...on je právě povahou jako tvoje dcera...a fakt to nejde moc urychlit, postupně se otrkává, ale jde to hoooodně pomaličku....ale nevadí mi to, nemám důvod se ho snažit nějak urychlit, proč taky? Já se taky necítím dobře ve společnosti, kde nikoho neznám, takže ho chápu...ale já už jsem dospělá a dokážu se s tím nějak porovnat...on k tomu musí teprve dozrát...a kdybych na něj tlačila, tak se akorát tak sekne a bude ještě úzkostnější, než je...