Jasmin, mám podobného syna, jen o rok mladšího a naprosto souhlasím se vším, co jsi tu napsala....zjistila jsem, že se to nedá moc urychlit, prostě k tomu musí postupně dozrát, můžu ho maximálně tak pomalu a opatrně vystavovat situacím, kde je tak trošku nucený to překonávat, ale fakt pomalu....nechat ho žít a brát ho takový jaký je....i když ostatní děti v jeho věku to mají jinak...a on opravdu pokroky dělá, leckdy i velké, ale jde to prostě asi tak stokrát pomaleji, než u jiných dětí a hlavně nesmí cítit ten tlak...to se jinak zasekne ještě víc....takže se snažím, aby v neznámém prostředí vždycky někoho známého měl - kamaráda, spolužáka...teprve letos ve druhé třídě jsem ho zkusila dát na kroužek, kde nikoho neznal, ale byli jsme se tam podívat, viděla jsem, že lektorka je úplně úžasná a umí to s nimi, navíc kolektiv malinký, takže jsem si říkala, že by to už mohlo jít....a opravdu, jde to...je to ale výtvarka, ne pohybový kroužek, jemu právě vyhovuje, že tam s těmi dětmi nemusí být až tolik v interakci, ale že je může spíš z odstupu pozorovat, poznávat je a postupně se zapojovat a otrkávat...