kamarádka do školy s dcerou chodí, ale i tak to nepomáhá..navíc jednou jsou v pohodě, jednou se s ní kamarádka pak chvíli nebaví a je to pak ještě horší..pár holek ze školky tam má, takže není mezi cizími,což byla velká výhoda..
ale ona je upnutá hlavně na mě a má prostě obavy, když nejsem na blízku...když jsem pracovala doma, tak byla jakoby víc v pohodě, než když jsem jela do práce..tak jsem pak říkala, že pracuji jen doma- měla pocit, že jsem blízko, kdyby něco...ale i tak klidná nebyla..
u psycholožky jsme byli, stejně se na nic nepřišlo..zkrátka to přisuzují předčasnému narození a nevyzrálé nerv. soustavě..