MrakovaK, gratuluji!
Na smršť smutku a slzí a tak dál máš nárok! Onehdá jsme slavili dcery narozeniny, vzpomněla jsem si, jak jsem po bezproblémovém porodu zdravého miminka stála na pokoji u okna a řvala jak želva, protože jsem z něj viděla na okna našeho bytu. Prostě jen proto
. Doma "jen" muž, žádné malé děti, které by mne potřebovaly, věděla jsem, že za dva dny udělám de facto pár kroků a jsem doma...nepomáhalo nic
.