Dnes nás čeká už páté přezkoušení a já jsem kupodivu v absolutním klidu. Abych pravdu řekla, je mi to nějak jedno. Udělali jsme maximum v mezích našich omezených možností.
(Tento školní rok jsem zjistila , že není v mých silách učit dítě českou školu poté, co mu každý den končí vyučování v 15.30.)
Když si vzpomenu na svou nervozitu před rokem, musím se pousmát. O co tady vlastně jde? Dítě by nemělo propadnout, aby mohlo pokračovat v DŠ. Pokládám své učitelské ambice k ledu a věřím.... Nic jiného se ani dělat nedá.