Vzhledem k nedávné debatě o dělení majetku mezi děti v minulosti a vůbec o poměrech v rodině si dovolím ocitovat záznam z obecní kroniky, který o tomto tématu pojednává.
Kronikář byl narozený v roce 1872, absolvoval gymnázium v Plzni; jde o kroniku malé obce na Klatovsku, psanou ve třicátých letech minulého století. To, že věnoval tolik pozornosti používané mouce je pravděpodobně dáno tím, že byl v obci též mlynářem.

Život v rodině

Život v rodinách jest celkem spořádaný, dosud se tu nevyskytlo rozvodů. Dítek bývá 4 - 6, výjimečně 8 - 9. Děti rodičům vykají. Staří lidé požívající výměnku žijí často velmi skrovně. Obyčejně dědí statek nejstarší syn, ostatní synové, nemůže-li jim otec dáti část pozemku od statku, živí se buď prací rukou nebo řemeslnou a dopracovávají se konečně i vlastního domku s nějakým kouskem pozemku. Častěji však odcházejí do měst, Plzně, Prahy (a dříve i do Vídně), kde postupně nabývají příslušenství. Dcery se obvykle provdají do hospodářství větších i menších, více jich odchází též do měst, kde se obyčejně také provdají.
K práci se vstává v letní době po čtvrté hodině, v zimě později. Pracuje se venku i doma, obyčejně do 9 večer při poklidu dobytka. Dítky chuších rodičů pomáhají již od 5 let při pasení husí, dobytka a při drobných domácích pracích.
Strava, jindy všude na vsích chudá už jest hojnější a lepšího druhu, ráno už skoro všude káva a chléb, v poledne polévka a pečivo, někdy různá bramborová jídla s omastkem neb omáčkou. Všedního dne maso nebývá, ale v neděli téměř pravidelně jí se k obědu. Večer přes týden obyčejně polévka a brambory, v neděli káva. Káva vaří se ponejvíce z praženého žita s malou přísadou kávy zrnkové. V létě večeří se nejčastěji mléko a brambory, někdy podmáslí. Jako pečivo ve všedních dnech bývají vdolky a rozpeky z mouky pšeničné nebo míchané se žitnou, není-li dostatek pšenice. V neděli obyčejně buchty pšeničné, případně různě plněné. O posvícení panují koláče, o vánocích housky, o masopustě šišky a koblihy, o velikonocích bochníčky, o svatodušních svátcích obyčejně zase koláče. Strava sekáčů - placky.

Hostince

Návštěva hostinců jest ve všední dny zcela nepatrná a v neděli se schází víceméně muži k pobesedování při sklenici piva nebo bavíce se mírnou hrou v karty. Hazardních hráčů skoro neni. Pivo se zde čepovalo dříve klatovské, řadu let také strakonické. Nyní jsou pivovary rayonovány kvůli úspoře v dopravě drahou a dodává k nám i do celého okolí Gambrinus, závod v Plzni, a jest tedy pivo ve všech hostincích stejné jakosti. Kořalka se nyni vůbec nepije a když alkohol, tedy sklenka rumu nebo koňaku; před 50 nebo více lety byla však kořalka hodně oblíbeným nápojem, o včasné dodávky se starali Židé.

Povaha lidu jeví se náklonností k veselosti a zpěvu, ale už ho neni tolik co dříve, když při polních nebo jiných pracích býval milým zvykem.

Pozdravy

Starým křesťanským pozdravem bylo: Pochválen buď Pán Ježíš Kristus! Odpověď: Až na věky, amen. Jdouce okolo pracujících, zdravilo se Pomáhej Pán Bůh, odpověď: Dejžto Pán Bůh. Ráno se dával pozdrav Dej Pán Bůh šťastné dobré jitro, odpověď: Dobré jitro, večer - Dej Pán Bůh dobrou noc, odpověď: Dobrou noc.
Odcházející zdravili: S Pánem Bohem, odpověď: S Bohem!
Nyní se říká všeobecně a zkráceně: dobré jitro, dobrý den, dobrou noc, v odpovědi to samé.
Starší lidé mladším tykají, rovněž si tykají stejně staří. Mladí starším vykají.

Oslovování

Za stara i ještě za našeho mládí vyskytovalo se v rozmluvě onikání, zejména vůči osobám panským, úředním, bohatým nebo vzlášť váženým. To už zmizelo úplně. Ve vesnici mladší oslovovali hospodáře: strýčku, teto, též pantáto, panímámo. Mlynář se oslovoval: pane otče, mlynářka: paní maminko. Vesnická "elita" byla: pan učitel - ovšem kněží, kde byli - pan lesní, mlynář, někde dle okolností i kovář.