Astrid, díky za zkušenost. Píšeš Tez je dobre zduraznit, ze se jedna o zarizeni pokoje, veci spojene s nastupem do skoly, krouzky, vetsi investice.
Nikoliv do domu, kde dite sice pobyva ale nevlastni. Podivej se na diskuze, tam presne resi na co vse narazili..

To já právě nechci. Diskuse jsem četla, ale z principu odmítám dedukovat, co jako zrovna ten náš soudce chce slyšet. Já nevím, jestli tam budu přísahat na bibli, že budu říkat pravdu a nic než pravdu, jak to znám z filmů , ale tak jako tak odmítám hrát tyto opičí hry. Je to stavební spoření a my je chceme využít na výstavbu a zařízení dětského pokoje pro to dítě, na jehož jméno je smlouva vedena, za tímto účelem jsme ji uzavírali a po pravdě mi zůstává rozum stát nad tím, že ho vůbec musíme ospravedlňovat. Vlastně by mi to ani tak nevadilo (když pominu, že celá ta administrativa stojí stát strašné prachy a zdržuje to soudy od skutečně potřebné práce, že je to neefektivní a úplně by stačilo, kdyby k soudu museli rodiče, kteří se neshodnou nebo které jejich děti nařknou, že z těch peněz nic neměly), nebýt toho, že si o tom každý soudce rozhoduje podle své vlastní libovůle. Soudce v hornídolní schválí cokoliv, soudce v dolníhorní ani ň. Když už to musí být, ať jsou určitá pravidla, co je a co není ve prospěch dítěte. Ať se soud zeptá 17letých, jestli chtějí investovat do pokoje v domě rodičů nebo raději úspory na vlastní bydlení, ale ať neblokuje peníze 7letým, kteří touží mít konečně svůj vlastní pokoj.

Kdyby to bylo dvacet, třicet tisíc, asi bychom to pro jednoduchost dali na nábytek, který si dospělé dítě může odnést. Ale těžko dáme přes sto tisíc za nábytek do pokoje bez dveří, podlah a oken.

Pokud jde o prijem, nemuseli jsme dokladat, ale myslim, ze plati druha varianta... jestli sami mate dost a nemusite brat stavebko svych deti pro sve potreby.... Aha. No, budu tedy připravená na obě varianty. Stejně je to vtipné, za tu dobu, co máme děti, jsme za ně utratili mnohem víc, a najednou nejsme kompetentní a soud musí určit opatrovníka...