Yuki,

tak u mě taky nejsou motivací k práci známky...

Pracuju převážně s oprávněnými požadavky, prostě tohle je nutné udělat, takže se to udělá, spolu zkusíme vymyslet jak, aby to k něčemu bylo...

Dále pak, že každý by měl pracovat, jak nejlépe umí, ať už proto, aby to nemusel dělat znovu (protože pořád platí to, že to nebo ono musí udělat tak, aby to k něčemu bylo), nebo proto, abych já si nemyslela, že něco neumí a nenudila ho opakováním toho samého, naopak ale nemá smysl podvádět, protože pak si myslím, že něco umí, nutím ho dělat něco dalšího, a ono se to dřív nebo později vrátí a už nebude prostor to dohánět...

Hodně času věnuju tomu vysvětlování, proč to nebo ono po nich chci...

Většina dětí chce mít vše co nejlépe, chce ukázat, co umí, chce dělat to nebo ono, i když to úplně neumí (chvíli to trvalo, ale už se nikdo nikomu nesměje, když mu něco nejde, nebo když, tak vědí, že je zle)....

Známky chtějí hlavně rodiče bezproblémových dětí, ostatní se bez nich obejdou, i když si to ze začátku neuměli představit.

Mám tam i děti, které se bez známek musely naučit fungovat, ale zatím se mi daří najít jiný způsob, jak z nich dostat, co z nich dostat chci. Na jednu holku funguje to, že pokud to neudělá pořádně, tak to bude dělat znovu (o tom, že to umí, nemám pochybnost, na to fakt známky nepotřebuju, stačí sledovat...), na jinou zase stačí vhodně zvolená činnost nebo typ úkolu...

A i ten největší lempl, co si s ničím hlavu neláme, tak prostě chce umět a rozhodně mu není jedno, když se ho zeptám, jestli si myslí, že to nebo ono nezvládne lépe...

Povinnost dát jim známky na vysvědčení mi to všechno akorát kazí .