Naše ( obě) babičky bydlely poměrně daleko, takže situace, kdy babička +/- zná návyky dítěte z běžného provozu, nehrozila. Moje matka po mě alespoň chtěla, abych poprvé, kdy u ní měly děti zůstat samy, s nimy byla několik dnů na návštěvě a ona si ujasnila, co děti chtějí/nechtějí, jedí/nejedí, kdy asi tak chodí spát a podobně. Speciálně u starší dcery to byl dost rozumný požadavek, protože cca do tří let byla hodně režimové dítě a opravdu jí vyhovoval +/- dodržovaný režim dne. Samozřejmě, že se třeba těšila na celodenní výlet do ZOO, ale další dva dny pak měla rozhozené spaní.

Tchýně je přesně ten typ, co se zaštiťuje slovy " já to myslím dobře..", "já už dvě děti vychovala..", "Ani jsem jim sladké nedávala, to je jen takové drobné zobání...". Přesně případ stokrát nic umořilo osla.

Monty, OT - ty tady stavíš proti sobě dvě generace, jedné přiznáváš téměř 100% bezchybnost v úsudku a zdravý rozum, druhou obviňuješ z toho, že dělá z komára velblouda a je téměř dementní.