Jitys,
ano, nutí mne dodržovat jejich pravidla na mém území. Tam si pravidla určuji já a nevidím jediný důvod, proč to měnit. Pokládám to za součást slušného vychování, stejně jako to, že nebudu říkat babičce, že bych já něco nikdy nedělala, protože ona to tak prostě dělá a mně do toho nic není. Když budu mít pocit, že je babička nebezpečný element, toužící mému dítěti uškodit, nebudu ji žádat o hlídání. Když ten pocit nemám, nebudu jí do toho kecat, protože jsem nesežrala Šalamounův exkrement a na moje názory nebo pravidla nemusí být (a obvykle není) nikdo zvědavý.
Jestli má někdo dojem, že ke správným vztahům v rodině přispívá zbytečné buzerování babiček, jeho věc. Já ho nemám a řekla bych, že mám díky tomu v životě mnohem méně stresu a víc pohody.