"trucnout se jako malé děcko, že když nebude rohlík, nebudu ani já - to je opravdu minimálně dětinské."

Také myslím.
Podle mě to je pyšný a nerespektující přístup.
Rodiče dítěte jsou rodiče dítěte a mají právo si přát nebo nepřát cokoliv, je to jejich dítě, jejich věc, jejich zodpovědnost. Já jako prarodič si o tom mohu myslet cokoliv, ale mohu buď respektovat rodiče a mít dobré vztahy s nimi i s vnoučetem, nebo nerespektovat a riskovat, že tedy třeba žádné vztahy mít nebudeme.
Pokud by požadavky rodičů byly nad moje síly, tak ano, mohu vycouvat z hlídání vnoučete, ale jednoduché drobnosti jako žádost nepodávat k jídlu to či ono, to nevidím jako důvod k trucovitému prosazování svého ega.
Na druhou stranu ale musím dodat, že já vůbec nepovažuji hlídání vnoučete za něco automatického a pravidelné hlídání bych po prarodičích nikdy nechtěla. Je to moje dítě, já si musím zajistit péči. Péče prarodičů je nenárokovatelný nadstandard a musí vycházet především z jejich vlastního zájmu.