Přidat odpověď
Tak já chápu, že to pro někoho může být problém, pro mě nikdy nebyl, jediný jsem měla s krácením jména v dětském kolektivu, ale i to se časem vyřešilo :) My dokud jsme byli malí, tak se prostě rozlišovalo (děti měly zdrobněliny), dědovi se říká dědo a u telefonu prostě když volal někdo, koho sjem neznala, tak sjem řekla, že asi chce mluvit s mamkou.
Ale chápu, že kdo s tím měl v dětství problémy, tak ten se snaží své dítě pojmenovat jinak, je to logické. Já chápu oba přístupy, příčí se mi jakákoliv direktiva (vše by mělo být o domluvě, pokud by partner chtěl, aby se dítko jmenovalo jinak, tak se o tom pobavíme, ale my to prostě máme fixováno a žádný problém jsme s tím neměli) ale i jakékoliv hodnocení zvenčí (to je divný, když děti pojmenováváte po sobě).
Předchozí