Někde je to prostě tradice. Znám ale dospělé dítě, které dostalo jméno po otci, byl už asi pátý v pořadí. Bylo to jméno celkem nepěkné a otec ho prosadil proti vůli matky. Už na základce si kluk začal říkat jinak a na střední školu se tak nechal přejmenovat a šel tam s jiným jménem.
V jedné vzdálené části naší rodiny se takhle dědil Václav, nevím jestli v tom ještě pokračují ani nevím, jak se k té tradici stavěly matky chlapců. Pamatuji si ale údiv mé kolegyně, když jsem vybírala jméno pro prvorozeného syna. Vůbec nechápala, že se nebude jmenovat po otci, ji prý nikdy nenapadlo, že by se syn mohl jmenovat jinak. U nich v rodině to tak bylo zvykem a brala to jako fakt. Já bych jméno po otci dávat nechtěla a nechtěl to naštěstí ani manžel, nemá moc povedené jméno. Zrovna jemu kdyby dala tchýně jméno po otci, dost by si polepšil.